Výstava chameleonů

Intelektuálně i literárně náročný humor Filipa Mikuše, příbuzný snad nejzřetelněji s poetikou Woody Allena či poetikou montypythonovskou, je rozkročený mezi hlubokou sebeironií a absurdně-mystifikační prezentací světa. Autor se v úvodu označuje za misantropického humanistu, což jenom dokazuje jeho smysl pro sarkasmus a budování absurdních kontrastů. Výstava chameleonů není sbírkou povídek v pravém slova smyslu, ale spíše jízlivě poskládaným pásmem textů, sítí, do níž se čtenář chytá jako do pasti, aby znovu a znovu smekal před vynalézavostí tvůrce. Dialogické části ukazují na autorovu dramatickou zkušenost a vnášejí do knihy až groteskní rozměr. Některé části mají blízko k satiře a prostřednictvím zdánlivě bláznivé, neangažované komiky reflektují v podtextu vážná společenská témata. Originální grafické zpracování jen podtrhuje neotřelost a komplikovanost Mikušovy mnohoplánové hry s jazykem i se čtenářem.