Číhat na mech

Prvotina Alexandry Brockové Číhat na mech přesvědčuje jemností pozorování, poezie je brána jako jemný nástroj, propojující pozornost k věcem s niterným vhledem. Rozvernost textů nebrání hlubšímu myšlenkovému přesahu, sebeironie a hravost se dokáží pohybovat na hraně zázračna. Mech je ve sbírce přítomen jako symbolický leitmotiv zániku, ale i tiché a vytrvalé obrody. Banalita civilního života je vnímána jako potměšilý labyrint, skýtající výzvu ke hře, ale i hrozící nebezpečí. Vposled z básní prosvítá péče o svět, zájem o jeho životnost, prorůstající hrozbou zániku a ustavičného civilizačního ohrožení. „Průměrná šeď člověka posílí.“