Protažené stíny

Protažené stíny Jana Gabriela obsáhle reprezentují autorovu „novosurrealistickou“ poetiku a senzibilitu. Ryze básnicky se zde propojují pozorování i představy, pozornost k věcem i jazyku. Poezie se uplatňuje jako přirozený způsob zakoušení i myšlení. Sbírka zachycuje proměnlivou absurditu běžnosti, přítomen je hebký humor a ironický odstup.