Ahava

Ahava znamená v hebrejštině láska. Už ve svém názvu nese poslední Tomáškova sbírka vyjádření vztahu ke světu, který zachycuje. Pouto je to tak silné, že se zdá samozřejmým. Jak nemilovat všechny ty jiřičky, motýly, kačeny – na řece, na mezích, v rumištích, v lese? Prvním úkolem básníka je uvidět, všimnout si. Druhým pak zachytit, zaznamenat, vyjádřit, sdělit. Jestli je v Ahavě už prvotní spatření naplněno posvátným pocitem uvědomění božské podstaty světa – šechinou z tradice judaismu –, pak se gesto psaní přibližuje skládání oslavné modlitby. Snaha popsat a skrze jednotlivé jevy vyjádřit proměnlivé dění přírody i lidského světa, se spojuje s jistou melancholií nad plynoucím časem. V sumáři všeho pozorovaného, v barvě i vůni tlejícího listí, v letu lovících volavek i v obrazu rozjetého hada jako by ale vše bylo na svém místě, zapsané zářícím písmem do knihy života. Procházet krajinou zachycenou ve sbírce Tomáše Tomáška znamená sytit se z lásky velkého básníka, který dozrál k obdivuhodné úspornosti a zároveň intenzitě výrazu.