Ante portas

Domácí horor zažívá v posledních letech nebývalý rozmach. Díky činnosti malých žánrových nakladatelů, jako jsou Golden Dog nebo Carcosa, pokryl celou řadu do té doby v našem prostředí neznámých, či méně vytěžovaných subžánrů. A především úspěšně překresluje literární mapu České republiky, když krom tradičních prokletých domů nebo příběhů o nadpřirozených monstrech odhaluje temný historický i sociální genius loci celých oblastí – Sudet, Šumavy nebo třeba opuštěných sídlišť a jiných urbexových lokalit. Ludmila Svozilová patří v tomto ohledu k nejvýraznějším hlasům žánru. Ve svém dosud nejkomplexnějším románu zdařile mixuje hned několik okultistických tradic s popisy částečně vylidněných venkovských stavení a komunit stižených rozkladem a ekonomickým úpadkem. Nejedná se o českou obdobu v zahraničí populárního folk hororu, ale doklad toho, že hororu se bohužel daří v místech a časech stižených krizí – společenských i osobních. A tak hrdinka Ante Portas nečelí pouze kultistům ze sousedství, ale i životní pasti, kdy je coby žena v domácnosti a matka dvou synů, z nichž jeden je mentálně i fyzicky postižený, zcela závislá na svém manželovi, který odmítá brát její obavy vážně a naopak zpochybňuje její kompetence stran nejen zdravého rozumu.