Československé spartakiády

Šest spartakiád zabralo jen několik málo dnů ze čtyřiceti let existence socialistického Československa, přesto představovaly jeden z nejdůležitějších oficiálních rituálů, jenž k sobě dodnes poutá nesmiřitelně odlišné vzpomínky pamětníků.  Historik Petr Roubal se opřel o několikaletý archivní výzkum a napsal monografii, v níž důkladně vysvětluje návaznost na sokolskou tradici, ukazuje obrovskou energii a prostředky vložené do nácviku i organizace strahovských vystoupení, ale především originálně vykládá symboliku spartakiád. Zatímco od 50. let znázorňovaly společnost jako dokonalý mechanismus, jako stroj složený z kolektivů dělníků, rolníků a pracující inteligence, normalizační spartakiády měly demonstrovat organické sepjetí šťastných a blahobytných věkových skupin obyvatel. Jestliže první spartakiády potlačovaly jakoukoli sexualitu, ty pozdní stavěly na odiv ženskou krásu a mladistvou smyslnost. Lidské tělo a jeho politické využití je Roubalovo parádní téma i pozoruhodné vyústění této knihy.

Petr Roubal působí na Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, zabývá se dějinami
parlamentarismu, sportu a nejnověji městského plánování v pozdním státním socialismu a po roce 1989.