Střední Evropa je jako pták s očima vzadu O české minulosti a přítomnosti.

Z mnoha českých knižních titulů vydaných loni k historickým „osmičkám“ je Rupnikův soubor politologických esejů o středoevropských událostech a kontextech 20. století počinem možná intelektuálně nejvýraznějším. Naznačuje to elegantní rétorická zkratka hned v úvodu publikace, když „osmičku“ autor povalil do polohy symbolu nekonečna. V tom je stěžejní teze – neustálé navracení k minulosti trochu jejím opakováním v úrovni kolektivních mentalit a větším či menším podmíněním současnosti minulostí. To je ten ohlíživý pták s očima vzadu. Texty nevznikly v soustředěném čase a s cílem vydat je jako celek. Nejstarší je z roku 1974, nejmladší z roku 2018 – stejně jako epilog knihy ve formě rozhovoru s jejím autorem. Svazek zprostředkovává v českém jazyce řadu textů, které Rupnik zveřejnil již dříve a často jinojazyčně jako rozhlasové či seminářové příspěvky a referáty, články v odborném i denním tisku. Zejména ty nejstarší, zhruba do první poloviny 90. let 20. století, můžeme účelně číst i izolovaně – v souvislostech dobových debat a polemik, nezřídka probíhajících v zahraničním prostoru. Autor z nich ale vystavěl organismus knihy, založený na nové architektuře časové kontinuity a tematických souvislostí. Ze shluku analytických článkových jednotlivin vytvořil tři celky: Národní identita a nacionalismus, Česká společnost a komunismus, Česká transformace a evropská integrace. Zvýraznil tím interpretační smysl a vyznění dílčích témat pro srozumitelnou sdělnost těchto úhelných přístupů k poznání českých (a slovenských) národních (ale i zemských) dějin v komplikovaném teritoriu střední Evropy dvacátého a postdvacátého věku.