Fízl

Kniha Petra Placáka Fízl, označená nakladatelskou anotací za esej, přesahuje běžné představy o tomto žánru na pomezí krásné a odborné literatury oběma směry. Lze ji pokládat za historiografické zpracování archivních materiálů, sice svérázné, ale v zásadě neobyčejně plastické, číst se však dá i jako vášnivý pamflet, humoristicky laděné memoáry, dobrodružný román pro chlapce, ba chvílemi dokonce jako mistrný horor o nestvůrnostech, které se skrývají po slupkou každodennosti. Syn známého lékaře, někdejšího partyzánského velitele a posléze předního chartisty, zde líčí i dokumentuje své pronásledování státními orgány, jemuž byl vystaven od chlapeckých let. Part vypravěče, vykazující chvílemi až básnickou intenzitu, se tu střídá s obsáhlými citacemi ze spisů StB, které už jen svým literárním stylem dokonale demonstrují pokleslost normalizační moci. V souboji s ní hrdina paradoxně dospěje k neobyčejné vnitřní svobodě, jež vyzařuje z celého textu. Jde o jedinečné dílo, v němž se nenuceně snoubí hravá osobitost formy s celospolečensky závažným sdělením. Autor, jenž začínal jako básník, později vystudoval historii a nyní působí hlavně jako novinář a publicista, zde osvědčil zdatnost ve všech zmíněných oborech.