Francouzská suita

Spisovatelka z ukrajinské židovské rodiny, žijící ve Francii od dvacátých let minulého století, napsala román Francouzská suita v letech 1941-42, jednom z nejhorších údobí Francie po napadení Německem, kdy útěk vlády z Paříže vyvolal celonárodní paniku, kdy se lámaly nejen lidské charaktery, ale i charakter „staré“ Francie. Vtipně, s nadhledem a ironicky zachytila masový úprk Pařížanů na venkov v a celou škálu emocí v městečku, kam po uzavření příměří dorazila německá posádka – od počátečních rozpaků a nesmiřitelného nepřátelství až po milostná vzplanutí a jistou, často vypočítavou příchylnost obyvatelstva k okupantům. Konce války se autorka nedožila – v červenci 1942 ji francouzští četníci zatkli a vzápětí byla transportována do Osvětimi, kde zemřela. Rukopis románu se uchoval v pozůstalosti a byl vydán až po sedmdesáti letech.
Překladatelka Helena Beguivinová jemně a výstižně tlumočí bezprostřední patinu doby i navýsost moderní ironii autorky, která činí z románu Francouzská suita ojedinělé svědectví o „podivné válce“ ve Francii, o lidské odvaze i zbabělosti a malosti, jež se projevují ve vypjatých chvílích.