Hella

Románový debut rusistky Aleny Machoninové je pozoruhodný svou až obsesivní snahou přiblížit se druhému člověku. Zkusit z útržků dopisů, úředních dokumentů a osudů rekonstruovat jeho osobnost, přestože autorka od počátku ví, že je to marné. Životní osud a osobnost české židovky Heleny Frischerové se tak autorce postupně stávají zrcadlem, ve kterém se snaží zahlédnout i vlastní rysy. Vede se svou hrdinkou dialog napříč časem a spolu s ní pochybuje o tom, co je domov, jak člověka určuje jazyk, co je smyslem překladatelství, přátelství, porovnává atmosféru současné Moskvy a Moskvy třicátých let. Hlásí se sice k autofikci, ale o svém já vypráví skromně skrze jiné – autory, kteří určují její čtenářskou i životní zkušenost. Román je obdivuhodný přesností a čistotou jazyka i myšlení, na hony vzdálenými publicističnosti a schématické konstrukci mnoha současných českých próz.