Liliputin

Jan Němec se pustil do odvážného – někdo by možná řekl troufalého – pokusu. Napsal sbírku pěti povídek z ruské války na Ukrajině, a to ve chvíli, kdy konflikt ještě neskončil a sami ukrajinští spisovatelé a básníci buď bojují na frontě nebo se odmlčeli. Nejspíš i proto si vybral motivy, které nesouvisejí bezprostředně s boji. Je tu Čech, který odjíždí na Ukrajinu, aby se konfrontoval sám se sebou, německý pár, který na Ukrajinu míří pro dítě od náhradní, surogátní matky, tlupa bezdomoveckých dětí a feťáků, pro které se válka stává novou příležitostí nebo dvě ruské lesby, které se rozhodnou pro poněkud klišovitý, protiválečný protest. V každé z těch povídek autor volí jiný, přiléhavý styl a snaží se nacházet momenty, které propadly sítem mainstreamových médií. Snaží se být aktuální a přece nacházet obecně platné, existenciální situace. Ne vždy se mu to daří se stejným úspěchem jako v Zoe, vrcholné povídce sbírky. Nejen v letošní produkci ale jeho kniha vyčnívá estetickými kvalitami − stylem a jazykem, přesnými a osobitými metaforami a pronikavými postřehy. A to především ve chvílích, kdy své literární postavy vystavuje nečekané, vypjaté situaci a ony se vůči sobě a svým životům musejí postavit radikálně jinak. Ve svém pokusu zpracovat traumatické události války aktuálně, jak se po spisovatelích dnes často žádá, obstál.