Lorenz, zrady

Solitérka české literatury Anna Zonová se do české prózy vrací po delší odmlce. Již ve svém debutu Červené botičky (2001) se prokázala jako autorka mrazivé zkraty a ironická pozorovatelka černých zákoutí lidské duše. Ve svém posledním románu Lorenz, zrady portrétuje vzestup a pád vůdce. Na macbethovském půdorysu staví prostý, ale působivý příběh partyzána, který – podněcován mocichtivou manželkou – vystoupá až k vrcholu moci, nenechaje se zastavit žádnou obětí. Život na výsluní je však stejně stresující jako cesta nahoru a postavení vůdce znamená nekonečný boj – situaci známou nejen ze Shakespearovy tragédie, ale i z dějin dvacátého století autorka zasazuje do zvláštního, působivého bezčasí, vytrženě z prostoru, ale pořád ke čtenáři hovoří jakými důvěrně známým jazykem.
Jejím vyjadřovacím jazykem je ironie, Krátké, stručné věty šlehají jako blesky, použití přítomného času vyprávění upomíná k reportáži – ve svém celku je kniha jakousi literární obdobou umění art-brut, jež si zaslouží čtenářskou pozornost.