Náměstí Práce

Ve své nové básnické sbírce Hradecký opět zaujme a upoutá svou expresivní formulační suverenitou, projevující se nejen v pojmové přesnosti, ale i v záměrně rozhorlené autorské výpovědi. Hradecký předkládá svůj osobní, řeřavý, kousavě sarkastický básnický kšaft, neúprosně pranýřující novodobý rozpolcený svět a veškerou soudobou lidskou civilizaci. V poloze poetického traktátu svého druhu zavrhuje klopotné životaření, v něž se naše současnost často proměňuje. Jeho Náměstí Práce nabízí epickou poezii, s velkým občanským zaujetím vyslovující aktuální básnické Žaluji!, přičemž prostřednictvím originálního tvůrčího vidění načrtává až sedmibolestnou scenérii stále bezútěšnější a odlidšťované „pusté země“. „Přiznám se, že mám strach, / strach jako nikdy v životě, doporučím vám tedy závěrem jedinou radostnou vědu: prodejte ráno, spalte poledne, / čtěte podvečery a pište noc.“