Protější břehy

Román odehrávající se počátkem dvacátých let minulého století ve smyšlené francouzské državě v Maghrebu. Atmosféru přístavního města Nahbèsu, kde pod slupkou ospalého a zdánlivého poklidu začínají kypět procesy předznamenávající soumrak evropského koloniálního panství, jako smršť naruší příjezd amerického filmového štábu, který v severní Africe hledá autentické kulisy pro svou celuloidovou fantazii Písečný válečník… Postavy pocházející z různých kulturních prostředí mezi sebou spřádají osobní vztahy a příběhy, které nejsou jen nevyhnutelnou myšlenkovou konfrontací, ale i snahou o stavění mostů spojujících „protější břehy“, které v knize, na rozdíl od řečiště, zdaleka nejsou jen dva – arabský konzervativní tradicionalismus i liberální vize nezávislosti, nadřazenost kolonistů a přezíravost elity koloniálních úředníků k domorodým muslimům, nevázanost, mravní uvolněnost a povrchnost hollywoodského mikrosvěta… Svěží a čtivá, přitom citlivá a hluboká sonda do individuálních osudů i pokus o vhled do složitosti vazeb ve společnosti procházející politickými i duchovními proměnami.

Hédi Kaddour (* 1945) pochází z Tuniska, několik let prožil v Maroku a v současné době působí jako vysokoškolský profesor v Paříži. Ve svém třetím románu beze zbytku využívá obsáhlé znalosti a bezpochyby pečlivé rešerše. Protagonisté příběhu spolu často rozmlouvají o politice a kultuře a na svých cestách se dostávají do nejrůznějších historických situací. Text je protkán aluzemi na literární postavy a na mnoha místech se obrací do minulosti. Atmosféra severoafrického tyglíku, v němž vřou a přelévají se kultury národů i světonázory jednotlivců, je dokonalá a román má krom jiných předností i nezpochybnitelný aktuální přesah.

Překladatel Tomáš Havel se výtečně vyrovnal jak s obsahovou náročností textu, tak s rozrůzněným, místy velmi poetickým stylem. Jeho překlad je čtivý, suverénně sleduje autorovy narážky a nenechá se vyvést z míry nedopovězeností či myšlenkovou neutříděností vnitřních monologů.