Sbohem malé nic

Hlas Daniela Jedličky (nar. 1973), básníka, překladatele z angličtiny a nakladatelského redaktora, se v jeho druhé sbírce jeví jako vyzrálý a poučený, s čerstvě nabytým právem odstupu. Bilance dětství, dospívání i středního věku se s hořkým vtipem vypořádává se životními ztrátami a zisky. Sbírku charakterizují všední, univerzálně rozpoznatelné situace, jež básník glosuje se suchým humorem, který přiznává britskou inspiraci, ale nevyhýbá se ani sarkasmu a humoru černému. Básníkova výpověď je v pevné rovnováze se zvládnutím básnického řemesla: jeho přesné, pointované texty, podávající obecný důkaz o slabosti a marnosti lidského počínání, si na české básnické scéně našly výsostnou niku, jak čelit konečnosti, vzájemnému míjení a smutku s osobitým šarmem.