Ten, který byl. Vladimír Macura mezi literaturou, vědou a hrou. Úvod povahopisný.

Jedna ze zvláštních kategorií historizující linie české intelektuální sebereflexe se nazývá „české myšlení“ a sama o sobě by stála za výzkum. Pavel Janoušek, literární historik, do ní přispěl životopisem jiného literárního historika a teoretika, překladatele, spisovatele – beletristy a sémiologa Vladimíra Macury (1945 – 1999).  Macurovo myšlení, zaznamenané za jeho života způsobem vědeckým i uměleckým, vyrostlo od konce 70. let 20. století do originálního inspiračního zdroje především ve vztahu ke kultuře národního obrození. Sémiotickou analýzou spatřil Macura toto období jako proces umělých konstrukcí a mystifikací ukrytých v postupech tehdejších tvůrců moderních základů národního vědomí. Přitom je nedehonestoval, zjevně i proto, že sám přijal mystifikační hru jako produktivní cestu k porozumění a ovlivňování své vlastní současnosti. Spolu s jinými svými přáteli a kolegy, které výrazně ovlivnil. Patří k nim i sám Janoušek, což je pro tento životopis výhoda. Macurův životopis nepostavil jen na své osobní zkušenosti s Macurou, ale na jeho rozsáhlé literární pozůstalosti, kterou důkladně jako první prozkoumal a vytěžil. Nedílným přínosem knihy je bibliografie Macurova díla od Františka Knappa.