Vzteklina

Věcnost, strohost a lapidárnost první autorské sbírky navozuje vstupní příjmová zpráva, anamnéza neznámé ženy obsahující charakteristiku: dásně pořezané od slov. Básně ze Vztekliny (první oddíl nese příznačný název Vztek, druhý Do hor, třetí Do snů) staví před oči obrazy, situace či konstatování následně rozvíjené jako metafora. Pozoruhodné je i grafické rozlišení sbírky: básně tištěné černě, červeně a básně „psané“ vzhůru nohama vyjadřují jevy v podmanivé otevřenosti. Mísení lyrického mluvčího v ženské a mužské perspektivě přináší očistné i očišťující hledání sebe sama. Slova vybraná do veršů nás vrací k jejich původní melodii a prvotním významům, aby se ve stejné chvíli proměňovala a nalézala vazbu (jako vyznání, jako konstatování, jako škodolibost) se současností. Sbírka Vzteklina představuje invenční polohu české milostné a konfesijní lyriky generace narozené okolo přelomu tisíciletí.